|
|
Pokus o ontologickou analýzu koncepce odporu W. Diltheye
Sajvera, David ; Novák, Aleš (vedoucí práce) ; Nitsche, Martin (oponent) ; Benyovszky, Ladislav (oponent)
David SAJVERA Disertační práce: Pokus o ontologickou kritiku koncepce odporu Wilhelma Diltheye Abstrakt Cílem disertační práce je fenomenologické a ontologické rozpracování koncepce odporu Wilhelma Diltheye, kterou tento autor prezentuje v rámci své studie zaměřené na problematiku víry v realitu vnějšího světa jako specifickou předreflexivní zkušenosti oddělení já od vnějšího světa, která se objevuje i u zvířat a již v prenatálních fázích ontogeneze. S ohledem na fenomenologické a ontologické rozpracování sledujeme recepci jeho koncepce u dalších autorů. Podnětnou kritickou antitezi je Heideggerova kritika Diltheye v Bytí a času, kde je odpor odmítnut jako ontický pojem. Podle Heideggera je odpor charakteristikou nitrosvětského jsoucna, ale nemůže přispět k ontologickému vymezení "světa". Odemčenost světa předchází nutně zkušenosti odporu a klíčovou roli zde hraje také existenciální struktura Sorge. Podnětnou revizi původní Diltheyovy propozice pojmu provedl Max Scheler, který se snaží očistit pojem odporu od zjevně ontických propozic (zejména vůle). Analyzuje odpor jako komplexní resistenci kladenou celku osoby chápané jako nesubstanciální, monarchicky organizovaná jednota aktů. Podle Schelera se svět odemyká v rytmickém střídání odporu a jeho ustání. Scheler sleduje současnou realizaci osoby a světa,...
|
|
|
Pojetí tělesnosti u Jana Patočky
MARŠÁK, Richard
Diplomová práce se zabývá tématem tělesnosti u Jana Patočky. Klíčovou pasáž práce tvoří nauka o třech pohybech lidské existence, tj. 1) pohybu zakotvení, 2) pohybu obrany a 3) pohybu pravdy. Tento problém je rozvržen Patočkou již v jeho habilitační práci s názvem "Přirozený svět jako filosofický problém" z roku 1936. Jedná se o jedinečný přístup, který byl později dále rozvíjen. Hlubší analýza Patočkova pojetí tělesnosti vede ke klíčovým otázkám fenomenologie, jako je např. zjevování, intersubjektivita či epoché.
|
|
|
Filosofie výchovy
Řezník, Jan ; Hogenová, Anna (vedoucí práce) ; Blažková, Miloslava (oponent)
Tato bakalářská práce se zaměřuje na filosofii výchovy. Autor práce čtenáře seznamuje s moderním chápáním výchovy a s Platónovým pojetím péče o duši. Tato bakalářská práce se skládá ze tří částí. V první části se nachází několik otázek, zabývajících se podstatou výchovy, duše, vědění atd. V druhé části je vyložena . Třetí část pojednává o autorově zkušenosti se školským systémem a univerzitou. Hlavním námětem této práce je porozumění světu a sobě samému, na základě Platónova chápání duše. V práci je popisována Platónova péče o duši na základě díla českého filosofa Jana Patočky. Autor této práce předkládá návrh, jak je možné využít péči o duši ve filosofii výchovy.
|
|
|
Umění a péče o duši u Jana Patočky
Josl, Jan ; Ševčík, Miloš (vedoucí práce) ; Zátka, Vlastimil (oponent) ; Frei, Jan (oponent)
Tato práce přistupuje k Patočkově filosofii umění z perspektivy "péče o duši". Myšlenka "péče o duši", se rozvíjí především v rámci Patočkovy filosofie dějin. První část práce se proto pokouší určit podrobnější obsah myšlenky "péče o duši" na pozadí toho, jak tato myšlenka krystalizovala v Patočkově filosofii dějin od 30. let až po její zralou podobu v textech a přednáškách z let 70. Jako určující se pro motiv duše ukazují autorovy úvahy o svobodě a její provázaností s mravním momentem existence, stejně jako s jejím vztahem k pravdě zjevování. Tyto tři momenty vytváří u Patočky hlavní momenty zkušenosti duše, kterou lze nalézt i v umění. Patočkovy interpretace uměleckého jazyka ukazují, že chápal umění nejen jako místo zkušenosti svobody, ale i jako specifický druh reflexe lidského postavení ve světě a lidského vztahu ke zjevování. Přesto umění svým výrazivem obrazů a citů zůstává podle Patočky na půli cesty mezi filosofií a mýtem. Proto lze nakonec umění u Patočky připsat charakter péče o duši jen v limitovaném smyslu, totiž že je to přítomnost pohybu transcendence, který je v umění všech dob pro Patočku oslovující, a nikoli výsledky, které jsou, jakkoli hluboké, nakonec vždy postřehy a spojeními o věcech ve světě. Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)
|
|
| |
|
|
Patočka a modernita: studie k Patočkově dialogu s dílem Maxe Webera a jeho významu v rámci současné civilizační analýzy
Homolka, Jakub ; Arnason, Johann Pall (vedoucí práce) ; Skovajsa, Marek (oponent) ; Cajthaml, Martin (oponent)
Patočka a modernita Jakub Homolka Abstrakt: Disertační práce se zabývá dílem Jana Patočky (1907-1977), asi nejvýznamnějšího českého filosofa dvacátého století, a jeho pojetím modernity. Přesněji řečeno, disertace se na Patočkovo dílo zaměřuje z hlediska současné civilizační analýzy, která poukazuje zejména na filosofův dialog s dílem německého sociologa Maxe Webera (1864-1920). Práce je rozdělena do tří částí. V první z nich jde o obecné představení Patočkova díla, včetně shrnutí současného stavu jeho pozůstalosti, problémů s jeho interpretací a s tím spojených výzev. Druhá část se zabývá civilizační analýzou, již můžeme považovat za disciplínu současného historické sociologie, a její souvislostí s Patočkovým dílem. Konečně v třetí části je předložena naše vlastní interpretace Patočkova myšlení, akcentující právě civilizacionistickou perspektivu: zaměřujeme se v ní na Patočkův dialog s dílem Maxe Webera, který je u českého filosofa nejvýznamněji vyjádřen v představě takzvané "racionální civilizace". Touto cestou by předkládaná práce měla přispět jak k existujícím interpretacím Patočkova díla, tak k rozvinutí a rekonstrukci teoretických konceptů civilizační analýzy. Klíčová slova: Jan Patočka; Max Weber; civilizační analýza; modernita; civilizace; racionalita; racionální civilizace
|
|
|
Pravda a divadlo
Mrázek, Jan ; Hogenová, Anna (vedoucí práce) ; Jirásková, Věra (oponent)
Předmětem bakalářské práce Pravda a divadlo je zkoumání pravdy propojením pojetí fenomenologa Jana Patočky a divadelního režiséra a výzkumníka Jerzy Grotowského. Cílem je postihnout věcnou souvislost mezi těmito pojetími. Práce téma pravdy spojuje s antickým pojetím ve smyslu alétheia - neskrytost. Odkrývá, jak se toto pojetí projevuje na půdě divadla, jak souvisí s mýtem a rituálem, se situovaností, s tělesností, s výchovou a proč je takové pojetí pravdy neoddělitelné od jednání, sebepoznání a morálky. Práce by měla zmapovat filosofická východiska pro magisterskou práci, která vznikne na KVD DAMU. KLÍČOVÁ SLOVA Jan Patočka, Jerzy Grotowski, Martin Heidegger, pravda, alétheia, fenomenologie, divadlo, performer, jednání, poznání, mýtus, dramatická výchova, péče o duši, paradivadlo
|
|
|
Umění a péče o duši u Jana Patočky
Josl, Jan ; Ševčík, Miloš (vedoucí práce) ; Zátka, Vlastimil (oponent) ; Frei, Jan (oponent)
Tato práce přistupuje k Patočkově filosofii umění z perspektivy "péče o duši". Myšlenka "péče o duši", se rozvíjí především v rámci Patočkovy filosofie dějin. První část práce se proto pokouší určit podrobnější obsah myšlenky "péče o duši" na pozadí toho, jak tato myšlenka krystalizovala v Patočkově filosofii dějin od 30. let až po její zralou podobu v textech a přednáškách z let 70. Jako určující se pro motiv duše ukazují autorovy úvahy o svobodě a její provázaností s mravním momentem existence, stejně jako s jejím vztahem k pravdě zjevování. Tyto tři momenty vytváří u Patočky hlavní momenty zkušenosti duše, kterou lze nalézt i v umění. Patočkovy interpretace uměleckého jazyka ukazují, že chápal umění nejen jako místo zkušenosti svobody, ale i jako specifický druh reflexe lidského postavení ve světě a lidského vztahu ke zjevování. Přesto umění svým výrazivem obrazů a citů zůstává podle Patočky na půli cesty mezi filosofií a mýtem. Proto lze nakonec umění u Patočky připsat charakter péče o duši jen v limitovaném smyslu, totiž že je to přítomnost pohybu transcendence, který je v umění všech dob pro Patočku oslovující, a nikoli výsledky, které jsou, jakkoli hluboké, nakonec vždy postřehy a spojeními o věcech ve světě. Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)
|
|
|
Filosofie výchovy a hermeneutika chórismu
Zicha, Zbyněk ; Semrádová, Ilona (vedoucí práce) ; Hogenová, Anna (oponent) ; Stark, Stanislav (oponent)
Disertační práce: Filosofie výchovy a hermeneutika chórismu Řešitel: Zbyněk Zicha ABSTRAKT: Disertační práce se filosoficky zabývá dvěma oblastmi myšlení, filosofií výchovy a myšlením chórismu. Jejím úkolem je naznačit možnosti promýšlení jejich vzájemného souběhu. Práce zkoumá filosofii výchovy jako svéráznou myslitelskou půdu schopnou pojímat inspirativní podněty přicházející z oblasti tázání na závažné otázky myšlení, tedy z oblasti, jež je ve vlastním smyslu též živlem promýšlení chórismu. Záležitost chórismu je zde pojímána především topologicky. Rozhodujícím podnětem orientace této práce byly interpretace chórismu v intencích myšlení Jana Patočky. Po úvodu (1. kap.) a uvedení do problematiky (2. kap.), přichází tázání po smyslu, podstatě a základních možnostech filosofie výchovy (3. kap.), jež střídá snaha o předběžné rozpracování hermeneutiky chórismu ve vztahu k filosofii výchovy (4.). Výše uvedená kapitola je završena oddílem zamýšlejícím se nad významem hermeneutiky chórismu pro filosofii výchovy (4.4), přičemž hermeneutika chórismu zde není pojímána jako výklad motivu chórismos, nýbrž jako hermeneutika podstatných filosofických a filosofickovýchovných záležitostí promýšlených s ohledem na záležitost myšlení chórismu. Po čtvrté kapitole následuje kapitola závěrečného shrnutí a diskuse nad dalšími...
|
|
|
Patočka a modernita: studie k Patočkově dialogu s dílem Maxe Webera a jeho významu v rámci současné civilizační analýzy
Homolka, Jakub ; Arnason, Johann Pall (vedoucí práce) ; Skovajsa, Marek (oponent) ; Cajthaml, Martin (oponent)
Patočka a modernita Jakub Homolka Abstrakt: Disertační práce se zabývá dílem Jana Patočky (1907-1977), asi nejvýznamnějšího českého filosofa dvacátého století, a jeho pojetím modernity. Přesněji řečeno, disertace se na Patočkovo dílo zaměřuje z hlediska současné civilizační analýzy, která poukazuje zejména na filosofův dialog s dílem německého sociologa Maxe Webera (1864-1920). Práce je rozdělena do tří částí. V první z nich jde o obecné představení Patočkova díla, včetně shrnutí současného stavu jeho pozůstalosti, problémů s jeho interpretací a s tím spojených výzev. Druhá část se zabývá civilizační analýzou, již můžeme považovat za disciplínu současného historické sociologie, a její souvislostí s Patočkovým dílem. Konečně v třetí části je předložena naše vlastní interpretace Patočkova myšlení, akcentující právě civilizacionistickou perspektivu: zaměřujeme se v ní na Patočkův dialog s dílem Maxe Webera, který je u českého filosofa nejvýznamněji vyjádřen v představě takzvané "racionální civilizace". Touto cestou by předkládaná práce měla přispět jak k existujícím interpretacím Patočkova díla, tak k rozvinutí a rekonstrukci teoretických konceptů civilizační analýzy. Klíčová slova: Jan Patočka; Max Weber; civilizační analýza; modernita; civilizace; racionalita; racionální civilizace
|
host ::
RSS.